Topení pro báňské úpraváře dodal někdejší důlní technik

Rudolf Riezner si odnesl ze šachty schopnost řešit nenadálé situace a chuť se učit – obojí pomohlo při rozjezdu podnikání

 První topnou sezonu zahájili na expedičním provoze úpravny uhlí na severní lokalitě Závodu Důl ČSM s novým elektrickým kotlem, moderními radiátory a rozvody vody z uhlíkové oceli spojenými slisováním. Rekonstrukce se zhostila ostravská firma Riezner, pro jejíhož majitele Rudolfa Rieznera je každý příchod na šachtu návratem do starých časů.

„Vyvolává to ve mně spoustu vzpomínek, byť jsem před lety pracoval v ostravské části revíru. Samozřejmě jsem na ČSM nefáral, ale šachta je specifické prostředí, kde se musí člověk umět pohybovat i na povrchu. Což mi zůstalo,“ vysvětloval poskytovatel topenářského servisu od projekce až po dodávku, od tepelných čerpadel v zemi až po sluneční kolektory na střechách.

„Na patře expeditu na ČSM jsme z bezpečnostních důvodů nesvařovali. Jednotlivé trubky jsme do sebe lisovali. Z mých předchozích let v havírně jsem si odnesl řadu zkušeností, včetně schopnosti řešit nečekané situace a improvizovat,“ podotkl Riezner s tím, že předloni pracoval také pro úpraváře na Závodě Důl Darkov. Vyměňoval jim topení na takzvaném malém odvale.

Nynější živnostník je nicméně původně mechanik důlních strojů a zařízení vyučený pro tehdejší Důl Vítězný únor (později Odra). Nějaký čas v Porubě mistroval hornickým učňům. Na šachtě v Přívoze fáral ve strojním a dopravním úseku. Jako lokomotivář chodíval pouze na noční, aby mohl studovat strojní průmyslovku, po jejímž absolvování se stal technikem a vedoucím směny.

„Chuť se učit novým věcem se hodila i při rozjezdu mého současného podnikání. Topenařina se bez dalších školení a kurzů dělat nedá, stejně, jako je nutné sledovat trendy v naší oblasti a taky na ně pružně reagovat. Neschovávám se pod nějakým vymyšleným názvem firmy, jdu na trh se svou kůží a pod svým jménem,“ prohlásil Riezner pracující mnohdy „od nevidím do nevidím“.

Volna si – až na hotovost dvou pracovníků pro naléhavé případy – užijí u Rieznera každopádně o vánočních svátcích. „V havírně jsem si jich, moc neužil. Střídal jsem noční, studium, pracovní soboty a hotovost u dobrovolných báňských záchranářů,“ dodal živnostník, který se šachet asi hned tak nezbaví. Na jednu – Hlubinu – se kouká z okna provozovny.

« Zpět