Aktuality
Nezůstat jako poslední lopata
14.1.2015Člověk nemusí mít kdovíjaké vzdělání, stačí, když nechce zůstat jako poslední lopata! Takové je krédo Vratislava Bačáka z Havířova, jenž čtvrtým rokem vede největší kryté sportoviště ve městě – Víceúčelovou halu v Těšínské ulici v Podlesí. Pod sebou zde má přibližně tolik lidí, jako dříve v přípravářském kolektivu na Dole Dukla, kterému předákoval.
„Cílevědomost? Asi ano, byť jsem nad tím nikdy moc nepřemýšlel. Ale začalo to už na vojně, kde jsem sloužil u mostní roty, stoupal jsem po funkcích až po zástupce jejího velitele,“ uvedl Bačák vyučený pro VOKD. Za sebou má jednadvacet odfáraných let na Dukle, kam nastoupil k tehdejší hvězdě razičů Walteru Vitáskovi. V prvních týdnech dělal obyčejného hlídače pásů.
Časem se přes dopraváře, čelbového a kombajnéra vypracoval až na post hlavního předáka a zůstal jím do vyřazení. „Jako bývalému havíři se mi robota nesháněla snadno. Pobyl jsem na pracovním úřadě, jezdíval autem pro jeden supermarket a vyráběl plastová okna,“ vzpomínal na mezidobí před nástupem k Správě sportovních a rekreačních zařízení Havířov v roce 2003.
A situace se opakovala – nejprve působil jako údržbář a rolbou ošetřoval ledovou plochu, pak povýšil na šéfova zástupce. „Když nastoupil v roce 2012 jako ředitel SSRZ Václav Wicher, jmenoval mě vedoucím víceúčelové haly, pod níž spadá také bowling a minigolfové hřiště u nemocnice,“ konstatoval Bačák, k jehož podřízeným teď patří i osm dalších vysloužilých důlních zaměstnanců Dukly.
„Mám tu bývalého vedoucího větrání, hloubiče jam, elektrikáře, přípraváře … Všichni máme ze šachty zažité časné vstávání a stále to praktikujeme,“ dodal vedoucí víceúčelové haly s tím, že chlapům z havírny je kromě časných příchodů na pracoviště společná také disciplína. A s tím se shoduje i ředitel SSRZ Václav Wicher, jenž si někdejší havíře nemůže vynachválit.