Chlapský kolektiv vyměnil za „babský“ ve výrobně kol

Propuštěn pro nadbytečnost! Když koncem předloňského roku zaslechl na personálním oddělení Dolu Paskov Radek Kučera tato slova, prožil šok. V pětačtyřiceti lety odejít ze šachty, pro kterou se vyučil, a kde celou svou dosavadní kariéru fáral? Ale protože se v havírně kromě jiného naučil, že se bez boje nevzdává, přijal tento fakt, vyčistil si hlavu a vystřídal chlapský kolektiv za „babský“.

„Fakt jsem si první dva měsíce odpočinul, moc to nehrotil, nechal život jen tak běžet. Až pak jsem začal přemýšlet, do čeho jít. Nejsem zvyklý se flákat,“ uvedl důlní zámečník vyučený v roce 1985 pro šachtu ve Staříči. Hornickou kariéru spojil s čelbovými. Když pozastavili v závodě ražby kvůli nejasné budoucnosti dolu, fáral jako zámečník v úseku vedoucího Romana Gajdzici. Poté ho přeřadili k větračům, kde zůstal až do odchodu z OKD.

„Kdo dělal na šachtě, pochytil jistou míru zodpovědnosti. Neodejdeš z pracoviště a nenecháš někde valit vodu, urvaný řetěz nebo přetržený pás. To prostě nejde. I s tím souviselo mé hledání dalšího uplatnění. Dokud nebylo hotovo a robotu jsem nesehnat, nepřestal jsem,“ líčil s tím, že nejprve chvíli vyráběl plastová okna. Perspektivu v tom nicméně neviděl, a životopisy tak rozesílal dál.

„V jednom týdnu se mi pak nakonec ozvaly tři firmy. Všechny jsem obešel a pozjišťoval, co a jak. Ostravskou reklamní agenturu jsem odmítl, byť nabídla větší peníze spojené s dojížděním – a toho mám po skoro třiceti letech dvacetikilometrových štrek do Staříče nebo Chlebovic a stejně tolik nazpět dost,“ řekl s tím, že ve hře zůstala opravna bojových vozidel pro armádu a výrobna bicyklů.

Rozhodl se pro to druhé. Pobočka nizozemské firmy Bike Fun působí přímo v areálu kopřivnické Tatry, čímž vyřešil problém s dojížděním. Od loňského června tedy Kučera skládá řídítka pro jízdní kola – horská, silniční, dětská i elektrická. „Rukama mi jich denně projde okolo čtyř stovek. Hraje tu rádio, můžu mít na sobě triko a pantofle. Dělávám osmičky, nejsem po nich tak špinavý,“ podotkl.

Na šachtu nicméně vzpomíná rád. „Po tolika fajn letech je to přece přirozené. Ale život jde dál a já jsem vyměnil chlapskou partu za převážně babskou u výroby řídítek. Fakt jsem se musel učit komunikovat s tolika ženskými,“ smál se Kučera. Bývalý čelbový zámečník tvrdí, že po odchodu ze šachty není problém místo najít – pokud člověk přihlédne k tomu, že už ho nezaplatí tak jako za těžkou a někdy rizikovou práci, kde je třeba respektovat sílu přírody a být maximálně odpovědný ke svému zdraví i bezpečnosti svých kolegů.

« Zpět